válka

See also: valka, Valka, and valkā

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech válka. Compare Old Norse valkyrja (“Valkyrie”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvaːlka]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: vál‧ka

Noun

válka f (related adjective válečný)

1. war

   Synonym: (archaic) vojna

   Antonym: mír

   vyvolat válku ― to start a war

   Válka dělá z lidí blby. ― War turns people into morons.

   Druhá světová válka ― Second World War

Declension

Declension of válka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	válka	války
genitive	války	válek
dative	válce	válkám
accusative	válku	války
vocative	válko	války
locative	válce	válkách
instrumental	válkou	válkami

Related terms

• předválečný
• válčit
• válečník m
• žabomyší válka f

 

Descendants

• → Old Slovak: válka
  • Slovak: válka

Further reading

• “válka”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “válka”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “válka”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Faroese

Etymology 1

From Old Norse valka, válka, from Proto-Germanic *walkōną.

Verb

válka

1. make dirty; stir up dirt
2. revel in

Conjugation

Conjugation of válka (group v-30)
infinitive	válka
supine	válkað
participle (a6)1	válkandi	válkaður
	present	past
first singular	válki	válkaði
second singular	válkar	válkaði
third singular	válkar	válkaði
plural	válka	válkaðu
	imperative
singular	válka!
plural	válkið!
1Only the past participle being declined.

Further reading

• "válka" at Sprotin.fo

Etymology 2

Same as the first etymology.

Verb

válka

1. dress a bride

Conjugation

Conjugation of válka (group v-30)
infinitive	válka
supine	válkað
participle (a6)1	válkandi	válkaður
	present	past
first singular	válki	válkaði
second singular	válkar	válkaði
third singular	válkar	válkaði
plural	válka	válkaðu
	imperative
singular	válka!
plural	válkið!
1Only the past participle being declined.

Further reading

• "válka" at Sprotin.fo

Old Czech

Alternative forms

• váľka (alternative writing)

Etymology

From váleti +‎ -ka, from Proto-Balto-Slavic *welias, from Proto-Indo-European *welh₃- (“to strike, hit”).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋaːlka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvaːlka/

Noun

válka f

1. war

Declension

Declension of válka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	válka	válcě	války
genitive	války	válkú	válek
dative	válcě	válkama	válkám
accusative	válku	válcě	války
vocative	válko	válcě	války
locative	válcě	válkú	válkách
instrumental	válkú	válkama	válkami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: válka
• → Old Polish: walka
  • Polish: walka
  • Silesian: walka

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “válka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
• Pokorny, Julius (1959) “1144-45”, in Indogermanisches etymologisches Wörterbuch [Indo-European Etymological Dictionary] (in German), volume 3, Bern, München: Francke Verlag, pages 1144-45