mořit

See also: morit

Czech

FWOTD – 9 November 2018

Alternative forms

• mořiti (obsolete)

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmor̝ɪt]
• Hyphenation: mo‧řit

Etymology 1

Inherited from Old Czech mořiti, from Proto-Slavic *moriti, which is a causative to *merti (“to die”) (i.e. it means "to cause dying"). Compare mořit – Etymology 2, and also mor, smrt, mařit and můra.

Verb

mořit impf [16th c.]

1. to torment, to torture

   Synonyms: trápit, týrat, trýznit, mučit, soužit, sužovat

   • 1907, Jan Herben, Do třetího a čtvrtého pokolení‎^[1], volume 1, Emil Šolc Knihkupectví, page 304:

     Justiciár dal je zakouti spolu do želez, mořil je týden hladem, a každý den voják měl poručení, aby je bil palicí po stehnech.

     The justiciar ordered to put them into shackles, tortured them with hunger, and a soldier was commanded to slash their thighs with a club.

2. to pester, to plague
   • 1992, Eva Hauserová, Hostina mutagenů‎^[2], Praha: Svoboda, →ISBN, page 116:

     Eliáš mě pořád mořil, abych s ním hrála Člověče nezlob se.

     Eliáš kept pestering me to play Člověče nezlob se with him.

3. (reflexive with se) to toil

   Synonyms: trápit se, lopotit se, dřít se, namáhat se, štvát se, hmoždit se

   • 2015, Michaela Maxová, chapter 32, in Poezie všedního dne aneb Výchova dívek v minulém století‎^[3], →ISBN:

     Mořil se s tím překladem ve dne, v noci asi dva měsíce.

     He toiled over the translation day and night for two months.

Conjugation

Conjugation of mořit

infinitive mořit, mořiti active adjective mořící verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person mořím moříme — mořme 2nd person moříš moříte moř mořte 3rd person moří moří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mořit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate mořil mořili mořen mořeni masculine inanimate mořily mořeny feminine mořila mořena neuter mořilo mořila mořeno mořena transgressives present past masculine singular moře — feminine + neuter singular moříc — plural moříce —

Derived terms

• moroutný
• moření
• mozkomor
• umoření
• umořený
• umořit
• úmor
• úmorný
• zamoření
• zamořený
• zamořit

Related terms

• muchomůrka

Etymology 2

Related to Proto-Slavic *marati (“to dirty”), from Proto-Indo-European *mer-/*mor- (“to blacken, to dirty; dirt spot”). Compare mourovatý.

Verb

mořit impf [19th c.]

1. to stain (to coat a wooden surface with a stain)
   • 2013, Ludvík Losos, Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování‎^[4], Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 226:

     Nejstarší postupy spočívaly v tom, že se mořilo dřevo roztokem měděnky v kombinaci s odvarem kampešky nebo brazilského dřeva.

     The oldest techniques were based on staining the wood with a solution of verdigris combined with decoction of logwood or Brazilwood.

2. to pickle (to treat a metal surface to remove impurities)
   • 2004, Šimon Vondruška with Miroslav Oehm and Jan Mohr, Zámečnictví: Tradice z pohledu dneška‎^[5], Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 57:

     Hliník možno mořit a leštit, vloží-li se nejprve do silného roztoku alkalické potaše a na to do benzinu.

     Aluminium can be pickled and polished if it has been dipped in strong solution of alcaline potash and then in petrol.

3. (agriculture, of seed corn) to disinfect
   • 2006, Ivona Šuchmannová, Pěstujeme rostliny k sušení‎^[6], Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 62:

     Osivo je vhodné mořit proti plísním.

     The seed corn should be disinfected to prevent molds.

Conjugation

Conjugation of mořit

infinitive mořit, mořiti active adjective mořící verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person mořím moříme — mořme 2nd person moříš moříte moř mořte 3rd person moří moří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mořit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate mořil mořili mořen mořeni masculine inanimate mořily mořeny feminine mořila mořena neuter mořilo mořila mořeno mořena transgressives present past masculine singular moře — feminine + neuter singular moříc — plural moříce —

Derived terms

• moření
• mořený
• mořicí
• mořička
• mořidlo
• mořící
• namořený
• namořit

Further reading

• “mořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025