uspokojit

Czech

Etymology

From u- +‎ spokojit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuspokojɪt]

Verb

uspokojit pf (imperfective uspokojovat)

1. to satisfy

Conjugation

Conjugation of uspokojit

infinitive uspokojit, uspokojiti active adjective uspokojivší verbal noun uspokojení passive adjective uspokojený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person uspokojím uspokojíme — uspokojme 2nd person uspokojíš uspokojíte uspokoj uspokojte 3rd person uspokojí uspokojí — — The verb uspokojit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate uspokojil uspokojili uspokojen uspokojeni masculine inanimate uspokojily uspokojeny feminine uspokojila uspokojena neuter uspokojilo uspokojila uspokojeno uspokojena transgressives present past masculine singular — uspokojiv feminine + neuter singular — uspokojivši plural — uspokojivše

Related terms

• pokoj m
• pokojný m
• spokojený m
• spokojit
• uspokojení n
• uspokojivý

Further reading

• “uspokojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “uspokojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “uspokojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025