uspokojivý

Czech

Etymology

From uspokojit +‎ -ivý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuspokojɪviː]

Adjective

uspokojivý

1. satisfactory

   Antonym: neuspokojivý

Declension

Declension of uspokojivý (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	uspokojivý		uspokojivá	uspokojivé
genitive	uspokojivého		uspokojivé	uspokojivého
dative	uspokojivému		uspokojivé	uspokojivému
accusative	uspokojivého	uspokojivý	uspokojivou	uspokojivé
locative	uspokojivém		uspokojivé	uspokojivém
instrumental	uspokojivým		uspokojivou	uspokojivým
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	uspokojiví	uspokojivé		uspokojivá
genitive	uspokojivých
dative	uspokojivým
accusative	uspokojivé			uspokojivá
locative	uspokojivých
instrumental	uspokojivými

Further reading

• “uspokojivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “uspokojivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “uspokojivý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025