spokojit

Czech

Etymology

From s- +‎ pokojit, s- +‎ pokoj +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspokojɪt]

Verb

spokojit pf (imperfective spokojovat)

1. (reflexive with se) to be satisfied; to be content; to require no more than

   spokojit se s málem ― to be content with little

   S výsledky nebyl spokojen. ― He was not satisfied with the results.

Conjugation

Conjugation of spokojit

infinitive spokojit, spokojiti active adjective spokojivší verbal noun spokojení passive adjective spokojený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person spokojím spokojíme — spokojme 2nd person spokojíš spokojíte spokoj spokojte 3rd person spokojí spokojí — — The verb spokojit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate spokojil spokojili spokojen spokojeni masculine inanimate spokojily spokojeny feminine spokojila spokojena neuter spokojilo spokojila spokojeno spokojena transgressives present past masculine singular — spokojiv feminine + neuter singular — spokojivši plural — spokojivše

Derived terms

• spokojenost
• spokojený
• uspokojit

Further reading

• “spokojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spokojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spokojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025