spokojit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

From s- +‎ pokojit, s- +‎ pokoj +‎ -it.

Pronunciation

[edit]

Verb

[edit]

spokojit pf (imperfective spokojovat)

  1. (reflexive with se) to be satisfied; to be content; to require no more than
    spokojit se s málemto be content with little
    S výsledky nebyl spokojen.He was not satisfied with the results.

Conjugation

[edit]

Derived terms

[edit]

Further reading

[edit]
  • spokojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • spokojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • spokojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)