spokojený

Czech

Etymology

From spokojit +‎ -ený.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspokojɛniː]

Adjective

spokojený (comparative spokojenější, superlative nejspokojenější, adverb spokojeně)

1. satisfied, content

   Antonym: nespokojený

Declension

Declension of spokojený (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	spokojený		spokojená	spokojené
genitive	spokojeného		spokojené	spokojeného
dative	spokojenému		spokojené	spokojenému
accusative	spokojeného	spokojený	spokojenou	spokojené
locative	spokojeném		spokojené	spokojeném
instrumental	spokojeným		spokojenou	spokojeným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	spokojení	spokojené		spokojená
genitive	spokojených
dative	spokojeným
accusative	spokojené			spokojená
locative	spokojených
instrumental	spokojenými

Derived terms

• spokojenost f

 

Further reading

• “spokojený”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spokojený”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spokojený”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)