sě

See also: Appendix:Variations of "se"

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sę, from Proto-Balto-Slavic *sen, from Proto-Indo-European *swé.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsɛ/

Pronoun

sě (reflexive)

1. (genitive, accusative, reflexive):

   oneself

   myself

   yourself

   himself

   herself

   itself

   ourselves

   yourselves

   themselves

   Synonym: sebe

Declension

Declension of the personal pronouns

Singular	1st person	2nd person	Reflexive
Nominative	jáz, já	ty	—
Genitive	mne, mě	tebe, tě	sebe, sě
Dative	mně, mi	tobě, ti	sobě, si
Accusative	mě, mne	tě, tebe	sě, sebe
Locative	mně	tobě	sobě
Instrumental	mnú	tobú, tebú	sobú, sebú
Possessive	mój	tvój	svój
Dual	1st person	2nd person	Reflexive
Nominative	vě, va, ma	vy	—
Genitive	najú	vajú	sebe, sě
Dative	náma	váma	sobě, si
Accusative	ny, najú	vy, vajú	sě, sebe
Locative	najú	vajú	sobě
Instrumental	náma	váma	sobú, sebú
Possessive	náš, najú	váš, vajú	svój
Plural	1st person	2nd person	Reflexive
Nominative	my	vy	—
Genitive	nás	vás	sebe, sě
Dative	nám, nem	vám, vem	sobě, si
Accusative	ny, nás	vy, vás	sě, sebe
Locative	nás	vás	sobě
Instrumental	námi	vámi	sobú, sebú
Possessive	náš	váš	svój

Descendants

• Czech: se

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “sě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění