lít

See also: Appendix:Variations of "lit"

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech líti/léti, from Proto-Slavic *liti (“to pour”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈliːt]

Verb

lít impf

1. to pour
2. to cast (to make by pouring into a mould)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	lít, líti	Active adjective	lející, lijící
Verbal noun	lití	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	leji, liji, leju, liju (coll.)	lejeme, lijeme	—	lejme, lijme
2nd person	leješ, liješ	lejete, lijete	lej, lij	lejte, lijte
3rd person	leje, lije	lejí, lijí, lejou, lijou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive lít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	lil	lili	lit	liti
masculine inanimate		lily		lity
feminine	lila		lita
neuter	lilo	lila	lito	lita

Transgressives	present	past
masculine singular	leje, lije	—
feminine + neuter singular	lejíc, lijíc	—
plural	lejíce, lijíce	—

Related terms

adjectives

• lijavý
• litý

 

nouns

• lijavec
• liják
• lijec
• litec
• litina
• lití
• nálev
• nálevka
• odliv
• přeliv
• příliv
• vliv
• záliv
• zálivka

 

verbs

• dolít
• nalít
• odlít
• polít
• přelít
• přilít
• rozlít
• slít
• ulít
• vlít
• vylít
• zalít

 

Further reading

• “líti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “líti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “lít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Icelandic

Verb

lít

1. inflection of líta:
   1. first-person singular present indicative
   2. singular imperative

Old Norse

Verb

lít

1. inflection of líta:
   1. first-person singular present active indicative
   2. second-person singular present active imperative

Vietnamese

Etymology

Borrowed from French litre.

Pronunciation

• (Hà Nội) IPA^(key): [lit̚˧˦]
• (Huế) IPA^(key): [lit̚˦˧˥]
• (Saigon) IPA^(key): [lɨt̚˦˥]

Noun

lít

1. liter/litre