kořit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kořiti, from Proto-Slavic *koriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkor̝ɪt]

Verb

kořit impf

1. (dated, reflexive with se) to bow, to surrender

   Synonym: klanět se

   Mnoho mužů se jí koří.

   Many men bow/succumb to her.

2. (archaic) to humble, to humiliate

   Synonym: pokořovat

Conjugation

Conjugation of kořit

infinitive kořit, kořiti active adjective kořící verbal noun koření passive adjective kořený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kořím koříme — kořme 2nd person koříš koříte koř kořte 3rd person koří koří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kořit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kořil kořili kořen kořeni masculine inanimate kořily kořeny feminine kořila kořena neuter kořilo kořila kořeno kořena transgressives present past masculine singular koře — feminine + neuter singular koříc — plural koříce —

Derived terms

• pokořit

Related terms

• kárat

Further reading

• “kořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025