koření

See also: koreni

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkor̝ɛɲiː]

Etymology 1

Inherited from Old Czech kořenie, from Proto-Slavic *korenьje.

Noun

koření n (related adjective kořeněný)

1. spice

Declension

Declension of koření (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	koření	koření
genitive	koření	koření
dative	koření	kořením
accusative	koření	koření
vocative	koření	koření
locative	koření	kořeních
instrumental	kořením	kořeními

Related terms

• kořenář m
• kořenářka f
• kořenit
• kořenka f

 

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Noun

koření n

1. verbal noun of kořit

Declension

Declension of koření (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	koření	koření
genitive	koření	koření
dative	koření	kořením
accusative	koření	koření
vocative	koření	koření
locative	koření	kořeních
instrumental	kořením	kořeními

Further reading

• “koření”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “koření”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “koření”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)