pokořovat
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Old Czech pokořovati.
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]pokořovat impf
- imperfective form of pokořit
Conjugation
[edit]2=o 3=řPlease see Module:checkparams for help with this warning.
Conjugation
| Infinitive | pokořovat, pokořovati | Active adjective | pokující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | pokování | Passive adjective | pokovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | pokuji, pokuju (coll.) |
pokujeme | — | pokujme |
| 2nd person | pokuješ | pokujete | pokuj | pokujte |
| 3rd person | pokuje | pokují, pokujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive pokořovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | pokoval | pokovali | pokován | pokováni |
| masculine inanimate | pokovaly | pokovány | ||
| feminine | pokovala | pokována | ||
| neuter | pokovalo | pokovala | pokováno | pokována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | pokuje | — |
| feminine + neuter singular | pokujíc | — |
| plural | pokujíce | — |
Further reading
[edit]- “pokořovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “pokořovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “pokořovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)