pokořit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pokořiti. By surface analysis, po- +‎ kořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpokor̝ɪt]

Verb

pokořit pf (imperfective pokořovat)

1. to humble, to humiliate

   Synonyms: ponížit, potupit

Conjugation

Conjugation of pokořit

infinitive pokořit, pokořiti active adjective pokořivší verbal noun pokoření passive adjective pokořený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person pokořím pokoříme — pokořme 2nd person pokoříš pokoříte pokoř pokořte 3rd person pokoří pokoří — — The verb pokořit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate pokořil pokořili pokořen pokořeni masculine inanimate pokořily pokořeny feminine pokořila pokořena neuter pokořilo pokořila pokořeno pokořena transgressives present past masculine singular — pokořiv feminine + neuter singular — pokořivši plural — pokořivše

Related terms

• pokora f
• pokorný
• pokořitel m

Further reading

• “pokořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “pokořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pokořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025