pokořit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pokořiti. By surface analysis, po- +‎ kořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpokor̝ɪt]

Verb

pokořit pf (imperfective pokořovat)

1. to humble, to humiliate

   Synonyms: ponížit, potupit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pokořit, pokořiti	Active adjective	pokořivší
Verbal noun	pokoření	Passive adjective	pokořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pokořím	pokoříme	—	pokořme
2nd person	pokoříš	pokoříte	pokoř	pokořte
3rd person	pokoří	pokoří	—	—

The verb pokořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pokořil	pokořili	pokořen	pokořeni
masculine inanimate		pokořily		pokořeny
feminine	pokořila		pokořena
neuter	pokořilo	pokořila	pokořeno	pokořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pokořiv
feminine + neuter singular	—	pokořivši
plural	—	pokořivše

Related terms

• pokora f
• pokorný
• pokořitel m

Further reading

• “pokořiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “pokořiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pokořit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025