kázat

See also: казать

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kázati, from Proto-Slavic *kazati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːzat]

• Hyphenation: ká‧zat
• Rhymes: -aːzat

Verb

kázat impf (perfective nakázat)

1. to preach
2. to moralize, to lecture

Conjugation

Conjugation of kázat

infinitive kázat, kázati active adjective kázající verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kážu kážeme — kažme 2nd person kážeš kážete kaž kažte 3rd person káže kážou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kázat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kázal kázali kázán kázáni masculine inanimate kázaly kázány feminine kázala kázána neuter kázalo kázala kázáno kázána transgressives present past masculine singular kázaje — feminine + neuter singular kázajíc — plural kázajíce —

Related terms

• dokázat
• důkaz
• kazatel
• kazatelna
• kázání
• poukázat
• prokázat
• průkaz
• průkazný
• přikázat
• přikázání
• příkaz
• rozkaz
• rozkázat
• ukázat
• úkaz
• vykázat
• výkaz
• vzkaz
• vzkázat
• zakázat

Further reading

• “kázati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kázati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kázat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “kázat”, in Seznam Slovník, Prague, Czechia: Seznam.cz, 2025