přikázat

Czech

Etymology

From při- +‎ kázat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪkaːzat]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -aːzat

Verb

přikázat pf (imperfective přikazovat)

1. to command, to order

Conjugation

Conjugation of přikázat

infinitive přikázat, přikázati active adjective přikázavší verbal noun přikázání passive adjective přikázaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person přikázám přikázáme — přikázejme 2nd person přikázáš přikázáte přikázej přikázejte 3rd person přikázá přikázají — — The verb přikázat does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate přikázal přikázali přikázán přikázáni masculine inanimate přikázaly přikázány feminine přikázala přikázána neuter přikázalo přikázala přikázáno přikázána transgressives present past masculine singular — přikázav feminine + neuter singular — přikázavši plural — přikázavše

Derived terms

• přikázání
• příkaz

Further reading

• “přikázati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “přikázati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “přikázat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025