přikázání

Czech

Etymology

From přikázat +‎ -ání.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪkaːzaːɲiː]

Noun

přikázání n

1. verbal noun of přikázat
2. commandment

Declension

Declension of přikázání (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	přikázání	přikázání
genitive	přikázání	přikázání
dative	přikázání	přikázáním
accusative	přikázání	přikázání
vocative	přikázání	přikázání
locative	přikázání	přikázáních
instrumental	přikázáním	přikázáními

Further reading

• “přikázání”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “přikázání”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “přikázání”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)