zkoušet

Czech

Etymology

Ultimately from Proto-Slavic *kušati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈskou̯ʃɛt]

• Audio:

  (file)

Verb

zkoušet impf (perfective zkusit or vyzkoušet or nazkoušet)

1. to test (to place a product or piece of equipment under everyday and/or extreme conditions and examine it for its durability)
2. to examine (to test skills or qualifications of someone)
3. to rehearse (practice by repetition or recitation)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zkoušet, zkoušeti	Active adjective	zkoušející
Verbal noun	zkoušení	Passive adjective	zkoušený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zkouším	zkoušíme	—	zkoušejme
2nd person	zkoušíš	zkoušíte	zkoušej	zkoušejte
3rd person	zkouší	zkoušejí, zkouší	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zkoušet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zkoušel	zkoušeli	zkoušen	zkoušeni
masculine inanimate		zkoušely		zkoušeny
feminine	zkoušela		zkoušena
neuter	zkoušelo	zkoušela	zkoušeno	zkoušena

Transgressives	present	past
masculine singular	zkoušeje	—
feminine + neuter singular	zkoušejíc	—
plural	zkoušejíce	—

Derived terms

• dozkoušet
• nazkoušet
• ozkoušet
• prozkoušet
• přezkoušet
• vyzkoušet

 

Related terms

• zkoušející m
• zkoušený m
• zkouška f

 

Further reading

• “zkoušeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zkoušeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zkoušet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)