dozkoušet

Czech

Etymology

From do- +‎ zkoušet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdoskou̯ʃɛt]

Verb

dozkoušet pf (imperfective dozkušovat)

1. to finish some examination (a formal test involving answering written or oral questions)

Conjugation

Conjugation of dozkoušet

infinitive dozkoušet, dozkoušeti active adjective dozkouševší verbal noun dozkoušení passive adjective dozkoušený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person dozkouším dozkoušíme — dozkoušejme 2nd person dozkoušíš dozkoušíte dozkoušej dozkoušejte 3rd person dozkouší dozkoušejí, dozkouší — — The verb dozkoušet does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate dozkoušel dozkoušeli dozkoušen dozkoušeni masculine inanimate dozkoušely dozkoušeny feminine dozkoušela dozkoušena neuter dozkoušelo dozkoušela dozkoušeno dozkoušena transgressives present past masculine singular — dozkoušev feminine + neuter singular — dozkouševši plural — dozkouševše

Further reading

• “dozkoušeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957