ostřelovat

Czech

Etymology

From o- +‎ střelit +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈostr̝̊ɛlovat]

Verb

ostřelovat impf

1. (transitive) to bombard, to shell

   Je to otevřené město nebudou ho bombardovat ani ostřelovat. ― The city has been declared open. It won't be bombed or shelled.

2. (transitive) to snipe

Conjugation

Conjugation of ostřelovat

infinitive ostřelovat, ostřelovati active adjective ostřelující verbal noun ostřelování passive adjective ostřelovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person ostřeluji, ostřeluju (coll.) ostřelujeme — ostřelujme 2nd person ostřeluješ ostřelujete ostřeluj ostřelujte 3rd person ostřeluje ostřelují, ostřelujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřelovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate ostřeloval ostřelovali ostřelován ostřelováni masculine inanimate ostřelovaly ostřelovány feminine ostřelovala ostřelována neuter ostřelovalo ostřelovala ostřelováno ostřelována transgressives present past masculine singular ostřeluje — feminine + neuter singular ostřelujíc — plural ostřelujíce —

Derived terms

• ostřelovač
• ostřelovaný
• ostřelovatelný
• ostřelování

Related terms

• dostřelovat
• nastřelovat
• odstřelovat
• postřelovat
• prostřelovat
• přestřelovat
• přistřelovat
• rozstřelovat
• sestřelovat
• ustřelovat
• vstřelovat
• vystřelovat
• zastřelovat

Further reading

• “ostřelovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ostřelovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ostřelovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025