ostřelovat

Czech

Etymology

From o- +‎ střelit +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈostr̝̊ɛlovat]

Verb

ostřelovat impf

1. (transitive) to bombard, to shell

   Je to otevřené město nebudou ho bombardovat ani ostřelovat. ― The city has been declared open. It won't be bombed or shelled.

2. (transitive) to snipe

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ostřelovat, ostřelovati	Active adjective	ostřelující
Verbal noun	ostřelování	Passive adjective	ostřelovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ostřeluji, ostřeluju (coll.)	ostřelujeme	—	ostřelujme
2nd person	ostřeluješ	ostřelujete	ostřeluj	ostřelujte
3rd person	ostřeluje	ostřelují, ostřelujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřelovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ostřeloval	ostřelovali	ostřelován	ostřelováni
masculine inanimate		ostřelovaly		ostřelovány
feminine	ostřelovala		ostřelována
neuter	ostřelovalo	ostřelovala	ostřelováno	ostřelována

Transgressives	present	past
masculine singular	ostřeluje	—
feminine + neuter singular	ostřelujíc	—
plural	ostřelujíce	—

Derived terms

• ostřelovač
• ostřelovaný
• ostřelovatelný
• ostřelování

 

Related terms

• dostřelovat
• nastřelovat
• odstřelovat
• postřelovat
• prostřelovat
• přestřelovat
• přistřelovat
• rozstřelovat
• sestřelovat
• ustřelovat
• vstřelovat
• vystřelovat
• zastřelovat

 

Further reading

• “ostřelovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ostřelovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ostřelovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)