omezit

Czech

Etymology

From o- +‎ mez +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomɛzɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

omezit pf (imperfective omezovat)

1. (transitive) to restrict, to limit
2. (reflexive with se) to be confined, to be restricted, to be limited [with na (+ accusative) ‘to’]

   Svědkyně se omezí na odpovězení těchto otázek. ― The witness will limit herself to answering the questions.

Conjugation

Conjugation of omezit

infinitive omezit, omeziti active adjective omezivší verbal noun omezení passive adjective omezený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person omezím omezíme — omezme 2nd person omezíš omezíte omez omezte 3rd person omezí omezí — — The verb omezit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate omezil omezili omezen omezeni masculine inanimate omezily omezeny feminine omezila omezena neuter omezilo omezila omezeno omezena transgressives present past masculine singular — omeziv feminine + neuter singular — omezivši plural — omezivše

Related terms

• See omezení
• See omezenost
• See omezovat
• See omezovací
• See omezování
• See omezující

Further reading

• “omeziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “omeziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “omezit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025