odejít

Czech

Etymology

From od- +‎ jít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈodɛjiːt]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -ɛjiːt
• Hyphenation: ode‧jít

Verb

odejít pf (imperfective odcházet)

1. to go, to go away

   Antonyms: přijít, neodejít

   Je třeba odejít. ― It is necessary to leave.

   Odejít do ústraní. ― Go into seclusion.

   Odejít do bezpečí. ― Go into safety.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odejít, odejíti	Active adjective	odešedší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odejdu	odejdeme	—	odejděme
2nd person	odejdeš	odejdete	odejdi	odejděte
3rd person	odejde	odejdou	—	—

The verb odejít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odešel	odešli	odejit	odejiti
masculine inanimate		odešly		odejity
feminine	odešla		odejita
neuter	odešlo	odešla	odejito	odejita

Transgressives	present	past
masculine singular	—	odešed
feminine + neuter singular	—	odešedši
plural	—	odešedše

Derived terms

• odchod m
• odchozí

 

See also

• odjet
• odletět

Further reading

• “odejíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “odejíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odejít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)