obklíčit

Czech

Etymology

From ob- +‎ klíčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopkliːt͡ʃɪt]

Verb

obklíčit pf (imperfective obkličovat)

1. to surround (to prevent escape)

   Synonyms: obléhat, uzavřít, obklopit

   Jednoho večera dům obklíčila policie. ― One evening, the house was surrounded by police.

Conjugation

Conjugation of obklíčit

infinitive obklíčit, obklíčiti active adjective obklíčivší verbal noun obklíčení passive adjective obklíčený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person obklíčím obklíčíme — obkličme 2nd person obklíčíš obklíčíte obklič obkličte 3rd person obklíčí obklíčí — — The verb obklíčit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate obklíčil obklíčili obklíčen obklíčeni masculine inanimate obklíčily obklíčeny feminine obklíčila obklíčena neuter obklíčilo obklíčila obklíčeno obklíčena transgressives present past masculine singular — obklíčiv feminine + neuter singular — obklíčivši plural — obklíčivše

Derived terms

• obklíčení
• obklíčený

Further reading

• “obklíčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “obklíčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989