obklíčit

Czech

Etymology

From ob- +‎ klíčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopkliːt͡ʃɪt]

Verb

obklíčit pf (imperfective obkličovat)

1. to surround (to prevent escape)

   Synonyms: obléhat, uzavřít, obklopit

   Jednoho večera dům obklíčila policie. ― One evening, the house was surrounded by police.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obklíčit, obklíčiti	Active adjective	obklíčivší
Verbal noun	obklíčení	Passive adjective	obklíčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obklíčím	obklíčíme	—	obkličme
2nd person	obklíčíš	obklíčíte	obklič	obkličte
3rd person	obklíčí	obklíčí	—	—

The verb obklíčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obklíčil	obklíčili	obklíčen	obklíčeni
masculine inanimate		obklíčily		obklíčeny
feminine	obklíčila		obklíčena
neuter	obklíčilo	obklíčila	obklíčeno	obklíčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	obklíčiv
feminine + neuter singular	—	obklíčivši
plural	—	obklíčivše

Derived terms

• obklíčení
• obklíčený

 

Further reading

• “obklíčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “obklíčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989