klíčit

Czech

Etymology

From klíč (“embryo, germ”) +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkliːt͡ʃɪt]

Verb

klíčit impf

1. to germinate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klíčit, klíčiti	Active adjective	klíčící
Verbal noun	klíčení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	klíčím	klíčíme	—	kličme
2nd person	klíčíš	klíčíte	klič	kličte
3rd person	klíčí	klíčí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klíčit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klíčil	klíčili	—	—
masculine inanimate		klíčily		—
feminine	klíčila		—
neuter	klíčilo	klíčila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	klíče	—
feminine + neuter singular	klíčíc	—
plural	klíčíce	—

Related terms

• klíček

 

Further reading

• “klíčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klíčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klíčit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)