klíč

See also: klic

Czech

Klíč

Klíč

Houslový klíč

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkliːt͡ʃ]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: klíč

Etymology 1

Inherited from Old Czech kľúč, From Proto-Slavic *kľučь, from Proto-Balto-Slavic *kljaukjas, from Proto-Indo-European *klewk-yo-s, from *kle(h₂)uk-, an extended form of *(s)kleh₂w- (“hook, key, peg”).

Noun

klíč m inan (diminutive klíček)

1. key (of a lock)
2. wrench (US), spanner (UK)
3. (music) clef
4. (cryptography) key
5. (databases) key (field of a relation constrained to be unique)
6. clue (informations which can lead one to a certain point)

Declension

Declension of klíč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	klíč	klíče
genitive	klíče	klíčů
dative	klíči	klíčům
accusative	klíč	klíče
vocative	klíči	klíče
locative	klíči	klíčích
instrumental	klíčem	klíči

Derived terms

adjective

• klíční
• klíčový

 

nouns

• basový klíč
• cizí klíč
• houslový klíč
• klíček
• klíční kost
• klíčník
• paklíč
• petrklíč
• primární klíč
• soukromý klíč
• šifrovací klíč
• veřejný klíč

 

verbs

• rozklíčovat

 

See also

• zámek m

Etymology 2

From Old Czech klí, from Proto-Slavic *kъlьjь, a derivation of Proto-Slavic *kъlъ.

Noun

klíč m inan

1. (botany, rare) embryo, germ

Declension

Declension of klíč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	klíč	klíče
genitive	klíče	klíčů
dative	klíči	klíčům
accusative	klíč	klíče
vocative	klíči	klíče
locative	klíči	klíčích
instrumental	klíčem	klíči

Derived terms

• klíček
• klíčit

 

Further reading

• “klíč”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klíč”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klíč”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)