mnít

Czech

Alternative forms

• mnět

Etymology

Inherited from Old Czech mnieti, from Proto-Slavic *mьniti, *mьněti. Cognates include Russian мнить (mnitʹ).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɲiːt]
• Rhymes: -iːt

Verb

mnít impf

1. (literary, archaic) to think

Conjugation

Conjugation of mnít

infinitive mnít, mníti active adjective mnící, mnějící verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person mním mníme — mněme 2nd person mníš mníte mni mněte 3rd person mní mní, mnějí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mnít. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate mněl mněli mněn mněni masculine inanimate mněly mněny feminine mněla mněna neuter mnělo mněla mněno mněna transgressives present past masculine singular mně, mněje — feminine + neuter singular mníc, mnějíc — plural mníce, mnějíce —

Derived terms

• domnít
• pomnít

Further reading

• “mníti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mníti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• Kde se vzalo n ve slově zapomněl, 2013, em.muni.cz