konstatovat

Czech

Etymology

Borrowed from French constater (from Latin cōnstō) + -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkonstatovat]

Verb

konstatovat impf or pf

1. to state

Conjugation

Conjugation of konstatovat

infinitive konstatovat, konstatovati active adjective konstatující, konstatovavší verbal noun konstatování passive adjective konstatovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person konstatuji, konstatuju (coll.) konstatujeme — konstatujme 2nd person konstatuješ konstatujete konstatuj konstatujte 3rd person konstatuje konstatují, konstatujou (coll.) — — When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive konstatovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate konstatoval konstatovali konstatován konstatováni masculine inanimate konstatovaly konstatovány feminine konstatovala konstatována neuter konstatovalo konstatovala konstatováno konstatována transgressives present past masculine singular konstatuje konstatovav feminine + neuter singular konstatujíc konstatovavši plural konstatujíce konstatovavše

Related terms

• See status

See also

• uvést
• říct
• sdělit
• oznámit
• tvrdit

Further reading

• “konstatovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “konstatovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “konstatovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025