říct

Czech

Alternative forms

• říci

Etymology

Inherited from Old Czech řéci, from Proto-Slavic *reťi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːt͡st]
• Hyphenation: říct

Verb

říct pf (imperfective říkat)

1. to say

   Nevím, co na to říct. ― I don't know what to say about that.

Conjugation

Conjugation of říct

infinitive říct, říci active adjective řkoucí verbal noun (rčení) passive adjective řečený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person řeknu řekneme — řekněme 2nd person řekneš řeknete řekni řekněte 3rd person řekne řeknou — — The verb říct does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate řekl řekli řečen řečeni masculine inanimate řekly řečeny feminine řekla řečena neuter řeklo řekla řečeno řečena transgressives present past masculine singular řka — feminine + neuter singular řkouc — plural řkouce —

Related terms

(adjectives):

• řečený

(nouns):

• nářek
• pořekadlo
• přeřeknutí
• řeč
• řečník
• říkadlo
• říkanka
• výrok

(verbs):

• doříct
• naříkat
• nařknout
• odřeknout
• odříct
• odříkat
• podřeknout
• podříct
• přeřeknout
• říkat
• uřknout
• vyříkat
• vyřknout
• zařeknout
• zřeknout
• zříct

See also

• nazývat

Further reading

• “říct”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “říct”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025