řečník

See also: rečnik

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řěčník, from Proto-Slavic *rěčьnikъ, by surface analysis, řeč +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛt͡ʃɲiːk]
• Rhymes: -ɛtʃɲiːk
• Hyphenation: řeč‧ník

Noun

řečník m anim (female equivalent řečnice, related adjective řečnický)

1. orator

   Synonym: rétor

2. speaker

   Synonym: mluvčí

Declension

Declension of řečník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	řečník	řečníci
genitive	řečníka	řečníků
dative	řečníkovi, řečníku	řečníkům
accusative	řečníka	řečníky
vocative	řečníku	řečníci
locative	řečníkovi, řečníku	řečnících
instrumental	řečníkem	řečníky

Derived terms

• krasořečník
• předřečník
• řečnictví

 

Related terms

• řeč
• řečnění
• řečnit
• řečový

 

Further reading

• “řečník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řečník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řečník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)