naříkat

See also: narikat

Czech

Etymology

From na- +‎ říkat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnar̝iːkat]

Verb

naříkat impf

1. to moan, to groan
2. to lament, to bemoan

Conjugation

Conjugation

Infinitive	naříkat, naříkati	Active adjective	naříkající
Verbal noun	naříkání	Passive adjective	naříkaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	naříkám	naříkáme	—	naříkejme
2nd person	naříkáš	naříkáte	naříkej	naříkejte
3rd person	naříká	naříkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive naříkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	naříkal	naříkali	naříkán	naříkáni
masculine inanimate		naříkaly		naříkány
feminine	naříkala		naříkána
neuter	naříkalo	naříkala	naříkáno	naříkána

Transgressives	present	past
masculine singular	naříkaje	—
feminine + neuter singular	naříkajíc	—
plural	naříkajíce	—

Derived terms

• naříkavý
• naříkání
• nářek

 

Further reading

• “naříkati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “naříkati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “naříkat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)