kašlat

See also: kašlať and kašľať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kašlati, from Proto-Slavic *kašьľati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaʃlat]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: ka‧š‧lat

Verb

kašlat impf (perfective zakašlat or vykašlat)

1. to cough
2. (colloquial) to not care

   Synonyms: prdět, srát, péct

   Kašlu na to! ― Screw it!

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kašlat, kašlati	Active adjective	kašlající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kašlu	kašleme	—	kašlejme, kašleme
2nd person	kašleš	kašlete	kašlej, kašli	kašlejte, kašlete
3rd person	kašle	kašlou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kašlat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kašlal	kašlali	kašlán	kašláni
masculine inanimate		kašlaly		kašlány
feminine	kašlala		kašlána
neuter	kašlalo	kašlala	kašláno	kašlána

Transgressives	present	past
masculine singular	kašlaje	—
feminine + neuter singular	kašlajíc	—
plural	kašlajíce	—

Related terms

• kašel
• odkašlat
• ukašlat
• vykašlat
• zakašlat

 

Further reading

• “kašlati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kašlati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kašlat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)