odkašlat

Czech

Etymology

From od- +‎ kašlat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotkaʃlat]

Verb

odkašlat pf (imperfective odkašlávat)

1. (reflexive with si) to clear one's throat

Conjugation

Conjugation of odkašlat

infinitive odkašlat, odkašlati active adjective odkašlavšií verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person odkašlu odkašleme — odkašleme 2nd person odkašleš odkašlete odkašli odkašlete 3rd person odkašle odkašlou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odkašlat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate odkašlal odkašlali odkašlán odkašláni masculine inanimate odkašlaly odkašlány feminine odkašlala odkašlána neuter odkašlalo odkašlala odkašláno odkašlána transgressives present past masculine singular odkašlav — feminine + neuter singular odkašlavši — plural odkašlavšie —

Further reading

• “odkašlati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “odkašlati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odkašlat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025