bělmo

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech bělmo, from Proto-Slavic *bělьmo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbjɛlmo]

Noun

bělmo n

1. sclera

Declension

Declension of bělmo (hard neuter reducible)

	singular	plural
nominative	bělmo	bělma
genitive	bělma	bělem
dative	bělmu	bělmům
accusative	bělmo	bělma
vocative	bělmo	bělma
locative	bělmu	bělmech
instrumental	bělmem	bělmy

Further reading

• “bělmo”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “bělmo”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Old Czech

Alternative forms

• bielmo

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *bělьmo, from běl +‎ -mo.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbi̯ɛɫmo/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbjɛlmo/

Noun

bělmo n

1. glaukom

Declension

Declension of bělmo (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	bělmo	bělmě	bělma
genitive	bělma	bělmú	bělem
dative	bělmu	bělmoma	bělmóm
accusative	bělmo	bělmě	bělma
vocative	bělmo	bělmě	bělma
locative	bělmě, bělmu	bělmú	bělmiech
instrumental	bělmem	bělmoma	bělmy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: bělmo

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bělmo”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění