řídit

See also: ridit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řiediti, from Proto-Slavic *ręditi, see further origin there. By surface analysis, řád +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

řídit impf

1. to control
2. to drive (a car)
3. to steer (a vehicle, including ship)
4. to govern

   Pohyb planet po obloze se řídí přírodními zákony. ― The movement of the planets in the sky is governed by physical laws.

5. (reflexive with se) to follow (object: rules, instructions)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	řídit, říditi	Active adjective	řídící
Verbal noun	řízení	Passive adjective	řízený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	řídím	řídíme	—	řiďme
2nd person	řídíš	řídíte	řiď	řiďte
3rd person	řídí	řídí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řídit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	řídil	řídili	řízen	řízeni
masculine inanimate		řídily		řízeny
feminine	řídila		řízena
neuter	řídilo	řídila	řízeno	řízena

Transgressives	present	past
masculine singular	řídě	—
feminine + neuter singular	řídíc	—
plural	řídíce	—

Derived terms

adjectives

• řízený

 

nouns

• ředitel
• řidič
• řididlo
• řidítko
• řízení

 

verbs

• nařídit pf
• podřídit pf
• pořídit pf
• uřídit pf
• vyřídit pf
• zařídit pf
• zřídit pf

 

Related terms

• orudí
• řasa
• řád

 

See also

• vládnout
• ovládat
• regulovat

Further reading

• “říditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “říditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řídit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)