vznítit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vznietiti. By surface analysis, vz- +‎ nítit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvzɲiːcɪt]
• Hyphenation: vzní‧tit

Verb

vznítit pf (imperfective vzněcovat)

1. (reflexive with se) to ignite

   Synonyms: vzejmout se, chytit

2. (transitive) to ignite

   Synonyms: vzejmout, zapálit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vznítit, vznítiti	Active adjective	vznítivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vznítím	vznítíme	—	vzniťme, vzněťme
2nd person	vznítíš	vznítíte	vzniť, vzněť	vzniťte, vzněťte
3rd person	vznítí	vznítí	—	—

The verb vznítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vznítil	vznítili	vznícen	vzníceni
masculine inanimate		vznítily		vzníceny
feminine	vznítila		vznícena
neuter	vznítilo	vznítila	vzníceno	vznícena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vznítiv
feminine + neuter singular	—	vznítivši
plural	—	vznítivše

Further reading

• “vznítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vznítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vznítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)