vyslyšet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vyslyšěti. By surface analysis, vy- +‎ slyšet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪslɪʃɛt]

Verb

vyslyšet pf (imperfective vyslýchat)

1. to grant, to answer

   Jeho prosby zůstaly nevyslyšeny. ― His pleas went unheard.

2. to hear out

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyslyšet, vyslyšeti	Active adjective	vyslyševší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyslyším	vyslyšíme	—	vyslyšme
2nd person	vyslyšíš	vyslyšíte	vyslyš	vyslyšte
3rd person	vyslyší	vyslyší	—	—

The verb vyslyšet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyslyšel	vyslyšeli	vyslyšen	vyslyšeni
masculine inanimate		vyslyšely		vyslyšeny
feminine	vyslyšela		vyslyšena
neuter	vyslyšelo	vyslyšela	vyslyšeno	vyslyšena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyslyšev
feminine + neuter singular	—	vyslyševši
plural	—	vyslyševše

Further reading

• “vyslyšeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyslyšeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyslyšet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)