vyslýchat
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Old Czech vyslýchati.
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]vyslýchat impf (perfective vyslechnout)
- to interrogate, to question
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | vyslýchat, vyslýchati | Active adjective | vyslýchající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyslýchání | Passive adjective | vyslýchaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyslýchám | vyslýcháme | — | vyslýchejme |
| 2nd person | vyslýcháš | vyslýcháte | vyslýchej | vyslýchejte |
| 3rd person | vyslýchá | vyslýchají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vyslýchat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyslýchal | vyslýchali | vyslýchán | vyslýcháni |
| masculine inanimate | vyslýchaly | vyslýchány | ||
| feminine | vyslýchala | vyslýchána | ||
| neuter | vyslýchalo | vyslýchala | vyslýcháno | vyslýchána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vyslýchaje | — |
| feminine + neuter singular | vyslýchajíc | — |
| plural | vyslýchajíce | — |
Related terms
[edit]- výslech m
Further reading
[edit]- “vyslýchati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vyslýchati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vyslýchat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)