vybafnout

Czech

Etymology

From vy- +‎ baf +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪbafnou̯t]

Verb

vybafnout pf

1. to bark [with na (+ accusative) ‘at’]

   U dveří na mne vybafl pes. ― A dog barked at me at the door.

2. to startle, to shout boo

   Synonym: polekat

3. to snap [with na (+ accusative) ‘at’]

   Synonym: osopit

Conjugation

Conjugation of vybafnout

infinitive vybafnout, vybafnouti active adjective vybafnuvší verbal noun vybafnutí passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vybafnu vybafneme — vybafněme 2nd person vybafneš vybafnete vybafni vybafněte 3rd person vybafne vybafnou — — The verb vybafnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vybafl, vybafnul vybafli, vybafnuli — — masculine inanimate vybafly, vybafnuly — feminine vybafla, vybafnula — neuter vybaflo, vybafnulo vybafla, vybafnula — — transgressives present past masculine singular — vybafnuv feminine + neuter singular — vybafnuvši plural — vybafnuvše

Further reading

• “vybafnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vybafnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vybafnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025