svůj

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech svój, from Proto-Slavic *svojь, from Proto-Indo-European *swoyos, from Proto-Indo-European *swé.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvuːj]

• Audio:

  (file)

Pronoun

svůj m

1. one's own; belonging to the subject, of the subject, or related to the subject; reflexive possessive pronoun; thus rendered as possessive pronouns including my, your, his, her, our, their, depending on the subject

   Vidím svého otce. ― I see my father.

   Alena se loučí se svými sestrami. ― Alice says goodbye to her sisters.

   Matky obvykle milují své děti. ― Mothers usually love their children.

Declension

Declension of svůj (irregular)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	svůj		svá, svoje	své, svoje
genitive	svého		své, svojí	svého
dative	svému		své, svojí	svému
accusative	svého	svůj	svou, svoji	své, svoje
locative	svém		své, svojí	svém
instrumental	svým		svou, svojí	svým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	sví, svoji	své, svoje		svá, svoje
genitive	svých
dative	svým
accusative	své, svoje			svá, svoje
locative	svých
instrumental	svými

Related terms

• kapři si svůj rybník nevypustí
• nesvůj
• osvojení
• osvojit
• překročit svůj stín
• přisvojit
• svojský
• svojství

 

Further reading

• “svůj”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “svůj”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “svůj”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)