soptit

See also: șoptit

Czech

Alternative forms

• soptět, soptat

Etymology

Inherited from Old Czech soptati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsopcɪt]

Verb

soptit impf

1. (intransitive) to erupt

   Vulkán začal soptit. ― The volcano began erupting.

2. (transitive) to spout (lava)
3. (colloquial, intransitive) to rage

   Synonym: zuřit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	soptit, soptiti	Active adjective	soptící
Verbal noun	soptění	Passive adjective	soptěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	soptím	soptíme	—	soptěme
2nd person	soptíš	soptíte	sopti	soptěte
3rd person	soptí	soptí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive soptit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	soptil	soptili	soptěn	soptěni
masculine inanimate		soptily		soptěny
feminine	soptila		soptěna
neuter	soptilo	soptila	soptěno	soptěna

Transgressives	present	past
masculine singular	soptě	—
feminine + neuter singular	soptíc	—
plural	soptíce	—

Related terms

• sopka

 

See also

• vztekat se
• hněvat se
• běsnit

Further reading

• “soptiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “soptiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “soptit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)