smrdět

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech smrděti, from Proto-Slavic *smьrděti, from Proto-Balto-Slavic *smirˀdḗˀtei, from Proto-Indo-European *(s)merd-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmr̩ɟɛt]

• Audio:

  (file)

Verb

smrdět impf

1. (colloquial) to stink (to have a strong bad smell)

   Synonyms: páchnout, zapáchat

   Antonym: vonět

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smrdět, smrděti	Active adjective	smrdící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smrdím	smrdíme	—	smrďme
2nd person	smrdíš	smrdíte	smrď	smrďte
3rd person	smrdí	smrdí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive smrdět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	smrděl	smrděli	smrděn	smrděni
masculine inanimate		smrděly		smrděny
feminine	smrděla		smrděna
neuter	smrdělo	smrděla	smrděno	smrděna

Transgressives	present	past
masculine singular	smrdě	—
feminine + neuter singular	smrdíc	—
plural	smrdíce	—

Derived terms

• nasmradit
• smrad
• smradlavý
• smraďoch
• smrádek
• smrdutý
• zasmradit
• zasmrdět

 

Further reading

• “smrděti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smrdět”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smrdět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)