smrděti

See also: smrdeti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *smьrděti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsmr̩ɟi̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsmr̩ɟɛci/

Verb

smrděti impf

1. to stink

Conjugation

Conjugation of smrděti (class III)

infinitive	supine	verbal noun
smrděti	smrdět	smrděnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	smrzu	smrdívě (-va)	smrdím (-me/-my)	–	smrďvě, smrdivě (-va)	smrďme, smrdim (-me/-my)
2nd person	smrdíš	smrdíta	smrdíte	smrď, smrdi	smrďta, smrdita	smrďte, smrdite
3rd person	smrdí	smrdíta	smrdie	smrď, smrdi	smrďta, smrdita	smrďte, smrdite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	smrděch	smrděchově (-va)	smrděchom (-me/-my)	smrdiech	smrdiechově (-va)	smrdiechom (-me/-my)
2nd person	smrdě	smrděsta (-šta)	smrděste (-šte)	smrdieše	smrdiešta (-sta)	smrdiešte (-ste)
3rd person	smrdě	smrděsta (-šta)	smrděchu	smrdieše	smrdiešta (-sta)	smrdiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	smrděl	smrděla	smrděli	—	—	—
Feminine	smrděla	smrděle	smrděly	—	—	—
Neuter	smrdělo	smrděle	smrděla	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	smrdě	smrdiece		smrděv	smrděvše
Feminine	smrdieci			smrděvši
Neuter	smrdě, smrdieci			smrděv, smrděvši

Note: This table shows the most common forms of smrděti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• smrad

Descendants

• Czech: smrdět

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “smrděti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění