sklonit

Czech

Etymology

From s- +‎ klonit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈskloɲɪt]

Verb

sklonit pf (imperfective sklánět)

1. to tilt, incline
2. (reflexive with se) to bend down
3. (reflexive with se) to reach down (for something)

Conjugation

Conjugation of sklonit

infinitive sklonit, skloniti active adjective sklonivší verbal noun sklonění passive adjective skloněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person skloním skloníme — skloňme 2nd person skloníš skloníte skloň skloňte 3rd person skloní skloní — — The verb sklonit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate sklonil sklonili skloněn skloněni masculine inanimate sklonily skloněny feminine sklonila skloněna neuter sklonilo sklonila skloněno skloněna transgressives present past masculine singular — skloniv feminine + neuter singular — sklonivši plural — sklonivše

Related terms

• sklon
• skloňovat
• skloňování

Further reading

• “skloniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “skloniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sklonit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025