sklonit

Czech

Etymology

From s- +‎ klonit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈskloɲɪt]

Verb

sklonit pf (imperfective sklánět)

1. to tilt, incline
2. (reflexive with se) to bend down
3. (reflexive with se) to reach down (for something)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sklonit, skloniti	Active adjective	sklonivší
Verbal noun	sklonění	Passive adjective	skloněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	skloním	skloníme	—	skloňme
2nd person	skloníš	skloníte	skloň	skloňte
3rd person	skloní	skloní	—	—

The verb sklonit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sklonil	sklonili	skloněn	skloněni
masculine inanimate		sklonily		skloněny
feminine	sklonila		skloněna
neuter	sklonilo	sklonila	skloněno	skloněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	skloniv
feminine + neuter singular	—	sklonivši
plural	—	sklonivše

Related terms

• sklon
• skloňovat
• skloňování

 

Further reading

• “skloniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “skloniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sklonit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)