sklánět

Czech

Etymology

From s- +‎ klanět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsklaːɲɛt]

Verb

sklánět impf (perfective sklonit)

1. (reflexive with se) to bend down, to bow

   Když jsem přišel skláněl se nad tělem. ― He was hovering around the body when I came in.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sklánět, skláněti	Active adjective	—
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	skláním	skláníme	—	sklánějme
2nd person	skláníš	skláníte	skláněj	sklánějte
3rd person	sklání	sklání	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sklánět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	skláněl	skláněli	—	—
masculine inanimate		skláněly		—
feminine	skláněla		—
neuter	sklánělo	skláněla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	—
feminine + neuter singular	—	—
plural	—	—

Related terms

noun

• sklon

 

verbs

• klanět
• klonit
• naklánět
• odklánět
• předklánět
• překlánět
• přiklánět
• sklonit
• uklánět
• vyklánět
• zaklánět

 

Further reading

• “skláněti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “skláněti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sklánět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)