rozluštit

Czech

Etymology

From roz- +‎ luštit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozluʃcɪt]

Verb

rozluštit pf (imperfective luštit)

1. to decode, to decrypt (cipher)
2. to solve (riddle)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozluštit, rozluštiti	Active adjective	rozluštivší
Verbal noun	rozluštění	Passive adjective	rozluštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozluštím	rozluštíme	—	rozlušťme, rozluštěme
2nd person	rozluštíš	rozluštíte	rozlušť, rozlušti	rozlušťte, rozluštěte
3rd person	rozluští	rozluští	—	—

The verb rozluštit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozluštil	rozluštili	rozluštěn	rozluštěni
masculine inanimate		rozluštily		rozluštěny
feminine	rozluštila		rozluštěna
neuter	rozluštilo	rozluštila	rozluštěno	rozluštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozluštiv
feminine + neuter singular	—	rozluštivši
plural	—	rozluštivše

Related terms

• rozluštění
• rozluštěný
• rozluštitelný
• rozšifrovat

 

Further reading

• “rozluštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozluštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989