luštit

See also: lustit

Czech

Etymology

Modern borrowing, probably from Polish łuszczyć or Russian лущи́ть (luščítʹ), see also Old Czech luščiti, luštiti, from Proto-Slavic *luščiti. Related to louskat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈluʃcɪt]

Verb

luštit impf (perfective rozluštit)

1. (transitive) to solve

   luštit křížovku ― to do a crossword

Conjugation

Conjugation

Infinitive	luštit, luštiti	Active adjective	luštící
Verbal noun	luštění	Passive adjective	luštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	luštím	luštíme	—	luštěme
2nd person	luštíš	luštíte	lušti	luštěte
3rd person	luští	luští	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive luštit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	luštil	luštili	luštěn	luštěni
masculine inanimate		luštily		luštěny
feminine	luštila		luštěna
neuter	luštilo	luštila	luštěno	luštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	luště	—
feminine + neuter singular	luštíc	—
plural	luštíce	—

Derived terms

• luštění
• luštitel
• přeluštit
• rozluštit
• vyluštit

 

Further reading

• “luštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “luštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “luštit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)