vyluštit

Czech

Etymology

From vy- +‎ luštit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪluʃcɪt]

Verb

vyluštit pf (imperfective vylušťovat)

1. to solve, to work out, to decipher

   vyluštit šifru ― to decipher a code

   vyluštit křížovku ― to solve a crossword

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyluštit, vyluštiti	Active adjective	vyluštivší
Verbal noun	vyluštění	Passive adjective	vyluštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyluštím	vyluštíme	—	vyluštěme
2nd person	vyluštíš	vyluštíte	vylušti	vyluštěte
3rd person	vyluští	vyluští	—	—

The verb vyluštit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyluštil	vyluštili	vyluštěn	vyluštěni
masculine inanimate		vyluštily		vyluštěny
feminine	vyluštila		vyluštěna
neuter	vyluštilo	vyluštila	vyluštěno	vyluštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyluštiv
feminine + neuter singular	—	vyluštivši
plural	—	vyluštivše

Related terms

• vylučovací
• vyluštěný
• vylušťovat
• vylušťování

 

Further reading

• “vyluštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyluštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyluštit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)