vyluštit

Czech

Etymology

From vy- +‎ luštit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪluʃcɪt]

Verb

vyluštit pf (imperfective vylušťovat)

1. to solve, to work out, to decipher

   vyluštit šifru ― to decipher a code

   vyluštit křížovku ― to solve a crossword

Conjugation

Conjugation of vyluštit

infinitive vyluštit, vyluštiti active adjective vyluštivší verbal noun vyluštění passive adjective vyluštěný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyluštím vyluštíme — vyluštěme 2nd person vyluštíš vyluštíte vylušti vyluštěte 3rd person vyluští vyluští — — The verb vyluštit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyluštil vyluštili vyluštěn vyluštěni masculine inanimate vyluštily vyluštěny feminine vyluštila vyluštěna neuter vyluštilo vyluštila vyluštěno vyluštěna transgressives present past masculine singular — vyluštiv feminine + neuter singular — vyluštivši plural — vyluštivše

Related terms

• vylučovací
• vyluštěný
• vylušťovat
• vylušťování

Further reading

• “vyluštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyluštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyluštit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025