rozhodnout

Czech

Etymology

From roz- +‎ hodnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɦodnou̯t]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: roz‧hod‧nout

Verb

rozhodnout pf (imperfective rozhodovat)

1. to decide (come to a resolution or judgment)

   Otec nakonec rozhodl, že půjdou do zoo. ― In the end father decided they'd go to the zoo.

2. (reflexive with se) to decide

   Rozhodl se, že už si další pivo nedá. ― He decided he wouldn't have another beer.

   Nemohu se rozhodnout . ― I can't decide.

3. to decide, determine, settle

   A tato branka rozhodla zápas. ― And that goal settled the match.

   To rozhodlo, že jsem zůstal. ― That decided me to stay.

Conjugation

Conjugation of rozhodnout

infinitive rozhodnout, rozhodnouti active adjective rozhodnuvší verbal noun rozhodnutí passive adjective rozhodnutý present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person rozhodnu rozhodneme — rozhodněme 2nd person rozhodneš rozhodnete rozhodni rozhodněte 3rd person rozhodne rozhodnou — — The verb rozhodnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate rozhodl rozhodli rozhodnut rozhodnuti masculine inanimate rozhodly rozhodnuty feminine rozhodla rozhodnuta neuter rozhodlo rozhodla rozhodnuto rozhodnuta transgressives present past masculine singular — rozhodnuv feminine + neuter singular — rozhodnuvši plural — rozhodnuvše

Related terms

• rozhodčí m
• rozhodnost f
• rozhodnutelný m
• rozhodnutí n
• rozhodující

Further reading

• “rozhodnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozhodnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozhodnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025