rozhodnout

Czech

Etymology

From roz- +‎ hodnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɦodnou̯t]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: roz‧hod‧nout

Verb

rozhodnout pf (imperfective rozhodovat)

1. to decide (come to a resolution or judgment)

   Otec nakonec rozhodl, že půjdou do zoo. ― In the end father decided they'd go to the zoo.

2. (reflexive with se) to decide

   Rozhodl se, že už si další pivo nedá. ― He decided he wouldn't have another beer.

   Nemohu se rozhodnout . ― I can't decide.

3. to decide, determine, settle

   A tato branka rozhodla zápas. ― And that goal settled the match.

   To rozhodlo, že jsem zůstal. ― That decided me to stay.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozhodnout, rozhodnouti	Active adjective	rozhodnuvší
Verbal noun	rozhodnutí	Passive adjective	rozhodnutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozhodnu	rozhodneme	—	rozhodněme
2nd person	rozhodneš	rozhodnete	rozhodni	rozhodněte
3rd person	rozhodne	rozhodnou	—	—

The verb rozhodnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozhodl	rozhodli	rozhodnut	rozhodnuti
masculine inanimate		rozhodly		rozhodnuty
feminine	rozhodla		rozhodnuta
neuter	rozhodlo	rozhodla	rozhodnuto	rozhodnuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozhodnuv
feminine + neuter singular	—	rozhodnuvši
plural	—	rozhodnuvše

Related terms

• rozhodčí m
• rozhodnost f
• rozhodnutelný m
• rozhodnutí n
• rozhodující

 

Further reading

• “rozhodnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozhodnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozhodnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)