prohlašovat

Czech

Etymology

From pro- +‎ hlásit +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈproɦlaʃovat]

Verb

prohlašovat impf (perfective prohlásit)

1. to declare, to proclaim, to assert

   Prohlašujeme svou smrt, Pane. ― We proclaim your death, O Lord.

Conjugation

Conjugation of prohlašovat

infinitive prohlašovat, prohlašovati active adjective prohlašující verbal noun prohlašování passive adjective prohlašovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person prohlašuji, prohlašuju (coll.) prohlašujeme — prohlašujme 2nd person prohlašuješ prohlašujete prohlašuj prohlašujte 3rd person prohlašuje prohlašují, prohlašujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive prohlašovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate prohlašoval prohlašovali prohlašován prohlašováni masculine inanimate prohlašovaly prohlašovány feminine prohlašovala prohlašována neuter prohlašovalo prohlašovala prohlašováno prohlašována transgressives present past masculine singular prohlašuje — feminine + neuter singular prohlašujíc — plural prohlašujíce —

Related terms

• prohlásit

Further reading

• “prohlašovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “prohlašovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “prohlašovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025