poutat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pǫtati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpou̯tat]

Verb

poutat impf (perfective spoutat)

1. to bind

Conjugation

Conjugation

Infinitive	poutat, poutati	Active adjective	poutající
Verbal noun	poutání	Passive adjective	poutaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	poutám	poutáme	—	poutejme
2nd person	poutáš	poutáte	poutej	poutejte
3rd person	poutá	poutají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive poutat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	poutal	poutali	poután	poutáni
masculine inanimate		poutaly		poutány
feminine	poutala		poutána
neuter	poutalo	poutala	poutáno	poutána

Transgressives	present	past
masculine singular	poutaje	—
feminine + neuter singular	poutajíc	—
plural	poutajíce	—

Derived terms

• poutavý m
• pouto n
• připoutat
• rozpoutat
• spoutat
• upoutat

 

See also

• vázat

Further reading

• “poutati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “poutati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “poutat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)