podařit

Czech

Etymology

From po- +‎ dařit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpodar̝ɪt]

Verb

podařit pf (imperfective dařit)

1. (reflexive with se) to manage, to succeed (to succeed in an attempt) [with dative]

   Podařilo se mu vylézt na věž. ― He managed to climb the tower.

Usage notes

• This verb is used impersonally with the person in the dative case.

1. Jí se to podařilo.. ― She succeeded in it (literally: it succeeded to her).

Conjugation

Conjugation

Infinitive	podařit, podařiti	Active adjective	podařivší
Verbal noun	podaření	Passive adjective	podařený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	podařím	podaříme	—	podařme
2nd person	podaříš	podaříte	podař	podařte
3rd person	podaří	podaří	—	—

The verb podařit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	podařil	podařili	podařen	podařeni
masculine inanimate		podařily		podařeny
feminine	podařila		podařena
neuter	podařilo	podařila	podařeno	podařena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	podařiv
feminine + neuter singular	—	podařivši
plural	—	podařivše

Derived terms

• podařený

 

Further reading

• “podařiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “podařiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “podařiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “podařit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)