dařit

See also: dariť and darīt

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dariti. Cognate with Slovak dariť sa, Polish darzyć się. For the meaning, also compare Russian удава́ться (udavátʹsja).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdar̝ɪt]

Verb

dařit impf

1. (reflexive with se) to be doing, to do, to fare

   Jak se Vám daří? ― How are you doing?

   Daří se mi dobře. ― I am doing fine.

Conjugation

Conjugation of dařit

infinitive dařit, dařiti active adjective dařící verbal noun daření passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person dařím daříme — dařme 2nd person daříš daříte dař dařte 3rd person daří daří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dařit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate dařil dařili — — masculine inanimate dařily — feminine dařila — neuter dařilo dařila — — transgressives present past masculine singular daře — feminine + neuter singular daříc — plural daříce —

Derived terms

• podařit
• vydařit
• zadařit
• zdařit

See also

• prospívat

Further reading

• “dařiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dařiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dařiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dařiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dařit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “dařit” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz